MTB TEAM KIMBERLY-CLARK JAROMĚŘ

Vydařené akce 2010

 
Několik let jsme se tomuto závodu úspěšně vyhýbali, ale doba si žádá své.
Společně jsme se shodli na tom,že závody jako třebas Apache nebo Sudety(myslím samozřejmě dlouhé) již opustila naše turistická sekce, a že bychom zas konečně rádi předjeli pár bikerů. Samozřejmě krása Jizerských hor taky není k zahození, ale šance jak si napravit svou bikerskou hrdost, nacházející se někde u Mariánského příkopu bodne.
Chňapik večer píše,že musel být do noci v práci a zřejmě ho tedy čeká žehlící sobota. Je nás tedy pět + jeden zpřízněný.
Cesta byla suchá, místy mokrá, nálada byla celkem dobrá. Docela mě už nebaví jezdit autem a už vůbec né prdelákovicema, ale přetrpěl jsem to až do Josefova Dolu.
Po prezentaci začal střevní tlak a s Milanem jsme jako obvykle vyjeli na co nejkratší vyjížďku s cílem úlevy.
Startovní číslo 2708 mě nechávalo klidným,než jsme se začali řadit na start, kde jsme pochopili způsob řazení. Startuje se v několika skupinách, právě podle výše čísla a k tomu závislé barvy. My jsme byli na konci modré. Systém je založen na výsledku předchozího ročníku nebo rychlosti přihlášení a zaplacení, alespoň nás tolik lidí nepředjede.
No nic, hlavně ať to dobře dopadne a nikdo z nás si nerozbije hubu. Po devíti minutách od prvního výstřelu přišla řada i na nás. Dokousat čokoládu na vaření, zkontrolovat jestli drží flaška, vynulovat tachometr, zacvaknout do pedálů a jedem. Začátkem je asi pětikilometrové stoupání. Super, jede to jak blázen. Naši kluci zmizeli. Dva dopředu, ale to jsou pacienti, zbytek je někde za mnou. Musím si hlídat Fida, jěště jsem mu to nenandal a dneska cítím, že by to šlo. V třetině kopce jsem začal předjíždět jinou barvu čísel a začali mizet i kola s nosiči, na kterých sem tam plápolala igelitka s pláštěnkou. Přejíždím do kategorie s pružnými vidlicemi.
Taky jsem se začínal bát, že tohle tempo asi dlouho nevydržím, ale pořád bylo koho předjíždět.
V životě jsem nezažil tak dobíjející pocit. Minete jedny řidítka a už skáčete na další kru směrem k cíli.
Příroda nádherná, počasí skvělý a relativně sucho. Na turistiku jak dělaný, ale za mnou je Fido a určitě čeká až na mě přijde krize. Je za mnou minutu nebo deset? Šlapu a míjím první občerstvovačku bez zastavení, ionťák ještě mám jen mi nějaká buchta vrazila kousek čokolády. Paráda, dalších dvacet kilometrů ji tahám jazykem ze zubů. Les, panelka, asfalt, panelka, panelka, panelka, les, asfalt a druhá občerstvovačka. Doplňuju trochu do láhve a vyprazdňuju nádrž. Močák dostal na těch panelovejch spárách pěknej klepec.
Konečně zase u přehrady. Do cíle je to jen několik posledních kilometrů. Co jsem si na začátku vyšlápnul, to si teď sjedu. Zase kopec, sakra. A začínají křeče, ale pořád míjím další a další čísla, žene mě to. Sakra, kde se ty kopce berou. Je to sice asfalt, ale únava o sobě dává vědět, předjíždím menší skupinku a konečně zase v lese. Kdy bude ten sjezd do Josefáče? Už to mám skoro odbitý, čistej a bez šrámů. Jé, cílová zákruta a kaluž, nějakej znaživec mě naložil blátem,dobrý. Dávám pivo, párek a potkávám Milana. Pavel už je u auta. Čekáme na ostatní kluky. Všichni jsou vpoho.
Suprovej sprint, příští rok jedu zas.
 
NAC10JK3790.jpg
NAC10MC1165.jpg
NAC10TT1420.jpg
NAC10MC1226.jpg
NAC10TM2197.jpg
NAC10ZK1061.jpg
NAC10JK2699.jpg
NAC10TS2623.jpg
NAC10TS2530.jpg

Tak jsme to nakonec dali. Když jsem ráno vůbec nenašel v teploměru rtuť a po asi desetiminutovém zahřívání vylezla na -6°C (což už se dalo vydržet), byl jsem přesvědčen, že se s Milanem shodneme na dvacetikilometrové verzi. Rozčarování přišlo při nakládání kola, když mi Krotitel volal, že on už je na místě a ať na krátkou trasu zapomenu. Když už tam jedeme, tak prý rozhodně na dlouhou. Při příjezdu na parkoviště u rybníku Biřička, v městské části Nový HK, signalizovala klimatizační jednotka auta stále -6°C. Po registraci a zaplacení jsme se převlékli do závodního a asi půlhodiny rozhýbávali a mazali Mildovi zamrzlé lankovody jeho Kellyse. Domluvili jsme se také na tom, že se nebudeme bavit o teple, proto jsme raději zahájili rozhovor o filmu Stalingrad, krásách zimní Sibiře a malebné krajině severního a jižního pólu. V jedenáct hodin byl konečně start jednadvacetikilometrového kola, které jsme absolvovali dvakrát. Jindy by mi to přišlo trochu nudné, ale v těchto podmínkách jsem to uvítal, protože jsem si v druhém kole nemusel lámat hlavu se složitostí tratě a mohl jsem si také lépe rozvrhnout zbytek sil. Až na věčně zamrzlý ventilek hadičky od pití, necitlivosti prstů na rukách i nohách vlastně byla pohoda. Trať byla kompletně zmrzlá, takže do cíle jsme přijeli čistí, jen ty zmrzlé nerovnosti od lesní techniky a kořeny, to byl šmelc, trochu to odnesla moje pravá holeň. S Milanem jsme se v cíli pochválili a mazali domů. Dojmy tedy super a příští rok to dáme znova.

Baron

Těsně po startu

Těsně po startu

131_soubor.png
Tak nakonec jsme jeli jen já a krotitel. Počasí bylo na pytel, domů jsme přijeli úplně mokří od mlhy a špinaví od bláta, ale stálo to za to. Většinu cesty jsme po sobě cákali vodu na asfaltu, ale vzali jsme to i lesem u V. Vřešťova a samozřejmě naší oblíbenou magistrálou nad Žirčí. Na tachometru je prvních 42km roku 2010.

Baron

1.1.2010.Vyjížďka byla super, až do chvíle, kdy jsme se na Nové Americe rozdělili a každý se vydal k domovu. Na rovince mezi golfovými hřišti jsem asi ve 30km/h sebou šmejknul na ledu. Sice jsem to ustál, ale spadnul mi řetěz a totálně se zauzloval. Po deseti minutách snažení zůstaly zdeformované asi dva články, takže jsem si až domů hrál na koloběžku.

Milan

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one